Punkevní jeskyně - prohlídka
Z Pustého žlebu vcházejí návštěvníci s průvodcem do volných prostor suché části Punkevních jeskyní uměle prostřílenou štolou.
Vstupují do dlouhé prostory Předního dómu. Projdou kolem Strážce, 4 metry dlouhého stalaktitu a přicházejí na most, zbudovaný při generální rekonstrukci v roce 1996. Z mostu se otevírá pohled na překrásně zdobenou stěnu Předního dómu a na nejmohutnější krápník Punkevních jeskyní, stalagnát Salmův sloup. V zadní části dómu je Zrcadlové jezírko. V něm se odráží zajímavé skupiny krápníků, mj. i tzv. Převrácený deštník, Dvě sovy, Hrad na skále či dvoumetrový Turecký minaret. Na opačné straně dómu jsou typické žlábkové škrapy.
Prohlídka pokračuje přes sifon, nejnižší suché místo Punkevních jeskyní, které bylo v dřívějších dobách často zaplavováno. Dnes je zde hladina automaticky regulována čerpadlem.
Po dlouhých schodech návštěvníci vystupují do Reichenbachova dómu, několik desítek metrů vysoké, mohutné prostory. Cedulky s letopočty 1914 a 1938 ukazují nejvyšší hladinu Punkvy za povodní. Z dómu vybíhá několik vysokých komínů i horizontální, veřejnosti nepřístupné chodby Kalcitových jeskyní s čistou průhlednou krápníkovou výzdobou.
Prohlídková trasa vede dál krásně zdobenou Stalagmitovou chodbou do Zadního dómu. Zajímavostí této prostory je dvojice stalagmitů s rovnou plochou na vrcholu - Trpaslík a Váza. Plocha vznikla v místě rozstřikující se vody, dopadající v mohutných kapkách z velké výšky. V Zadním dómu upoutá i skupina krápníků zvaná Turecký hřbitov a dlouhý stalaktit Jehla. Návštěvníci sestoupí po schodech do síně U anděla, mohutného stalagnátu unikátních tvarů. Odtud vybíhá Tunelová chodba zpět k sifonu, ale návštěvníci pokračují umělou štolou až na dno propasti Macochy. Odtud se otevírá úchvatný pohled na monumentální, 138,5m vysoké, skalní stěny. Na samotném dně propasti, pod chodníkem, jsou vidět dvě jezírka a tzv. Jalové koryto, kterým za vyšších vodních stavů přitéká z Předmacoškého sifonu Punkva z prostor Amatérské jeskyně. Horní jezírko je hluboké cca 13 metrů a Dolní, kterým se ponáří Punkva do dalších prostor, je podle speleopotápěčských průzkumů z roku 2000 hluboké 49m. Návštěvníci zde vyslechnou pověst o Macoše a pokračují chodbou k přístavišti, kde začíná vodní plavba na motorových člunech. První úsek vodní plavby vede slepým ramenem Punkvy kolem vysokých komínů k tzv. Čtyřicítce. Tady, z chodby hluboko pod hladinou, vyvěrá Punkva do volných prostor, takže dál pokračuje plavba již po aktivním toku. Návštěvníci shlédnou pod hladinou osvětlené Skalní mosty a proplují po Pohádkových jezerech k podzemnímu přístavišti. Zde vystoupí a přes Bobří síňku, kde profesor Absolon kdysi nalezl ....let staré kosti bobrů, projdou do Masarykova dómu s nejpůsobivější krápníkovou výzdobou. Byl objeven při odstřelech stropů roku 1920 a dodnes se v něm zachovalo množství brček a hůlkových stalaktitů, jimž dominuje mohutný prosvětlený stalagnát Husův sloup. Po návratu na loďky, pokračuje plavba nízkou, již denním světlem prosvětlenou chodbou až do vývěru Punkvy.
Propast Macocha - 187,5 m
Monumentální součástí Punkevních jeskyní je světoznámá propast Macocha. Hloubku 138,5 metrů na hladinu Dolního jezírka doplňují fascinující půdorysné rozměry - 174x76 metrů. Postupným řícením mohutných jeskynních prostor o několika patrech vznikla zející propast typu, označovaného odborně, „light hole". Do zatím ověřené hloubky 187,5m pokračuje propast pod hladinou Dolního jezírka.
První písemná zmínka o propasti pochází z roku 1663 a první historicky ověřený sestup na její dno uskutečnil z místa dnešního spodního můstku brněnský minorita Lazarus Schopper roku 1723. Až roku 1772 byl Schopperův sestup popsán v rukopisu Josefa Melnického takto : „.....přičiněním zmíněného pátera Lazara shromáždilo se četné panstvo 25. května v lese u zmíněné doliny, kde za přítomnosti všech hospodářských úředníků, myslivců, hajných a různých sedláků ze sousedních vesnic bylo vyhlášeno, kdo bez donucení by si troufal za odměnu do zmíněné doliny se spustit. Po dlouhém rozmýšlení se odhodlal k tomu jeden sedlák z Vilémovic, který pak na roubíku dolů sjel. Jej následoval po vytaženém lanu docela v tajnosti (poněvadž ze strany vrchnosti byly vysloveny pochybnosti, zda duchovní má být dolů spuštěn) P. Lazarus. Poněvadž někteří důstojníci dali ujištění, že za páterem budou jistě následovat, ale když propast uviděli, odvahu ztratili, odhodlal se k tomu jedině komorník Johann Zouhard. Ti dva prochodili propast a podali následující popis. V poměrně rovinatém lese přijde se na strašlivé místo, kde je vidět do hloubky, kterou zraky nemožno dohlédnout. Po levici jde se dolů a může se sestoupit do poloviny hloubky propasti, jen tak, že se přidržujete na kořenech a stromech. Pak se otočí kolem stromu provaz k spouštění. Hlína, jakmile se na roubíku spouštíte, nežli začnete volně viset, jest pískovitá a měkká, a proto padá na sjíždějícího, proto musíte dát pozor na oči! Potom se sjíždí volně, aniž byste se dotýkali skal. Vidíte během sjezdu divoké skály, díry, až ku 32 sáhům má měřiti odpoutané lano, než stanete na pevných nohách...."
Od té doby sestoupila na dno propasti řada badatelů. První vědeckou expedici s mapováním uskutečnil Ing. Karel Rudzinsky roku 1784. Na začátku 20. století zde prováděl rozsáhlý výzkum profesor Karel Absolon. Zorganizoval několik sestupů s vícedenním pobytem celé skupiny badatelů. Výzkum dna Macochy přivedl Absolona postupně až k objevu Punkevních jeskyní i Macošských vodních dómů - prostor, protékaných aktivní řekou Punkvou. Pro ulehčení průzkumných prací nechal dokonce roku 1913 vybudovat z dolního můstku až na dno 2700 kg těžký železný žebř o celkové délce 80 metrů.
Dnes je možno do hlubin Macochy nahlížet také ze dvou vyhlídkových můstků, přístupných od turistické útulny nebo stezkou od Punkevních jeskyní.
Od roku 1914 je dno Macochy nedílnou součástí prohlídky Punkevních jeskyní. Návštěvní chodník však nyní vede bezpečnou trasou pod skalními převisy a mohutným portálem jeskynního dómu. Pozoruhodný režim mají obě jezírka - Horní, přítokové (13 metrů hluboké) i Dolní, odtokové, 49 metrů hluboké. Někdy téměř vyschnou, jindy, za extrémně vysokých povodňových stavů, kdy dochází k přívalu vod z Amatérské jeskyně, jejich hladina vystoupá až o několik metrů a dno propasti zalije jediné velké jezero. Inverzní mikroklima dna propasti, se stále nízkou teplotou a vysokou vlhkostí, vytvořilo také biotop vzácných a ohrožených druhů, na příklad přísně chráněné rostliny kruhatky Mathiolliho.
Fotografie: @Kamila a Jiří Šírovi
PROHLÍDKA S VODNÍ PLAVBOU - Doba prohlídky: 60 min. Délka trasy: 1250 m
Zkrácená vodní plavba - Pouze v případě zvýšené vodní hladiny!
Doba prohlídky: 70 min. Dělka trasy: 1550 m
Bez vodní plavby - Pouze v případě vysoké vodní hladiny!
Doba prohlídky: 55 min. Délka trasy: 1100 m.
-
RODIČE, ZVAŽTE PROSÍM, JESTLI VAŠE DÍTĚ PROHLÍDKA JESKYNĚ ZAJÍMÁ A ZDA JI VYDRŽÍ BEZ TOHO, ŽE BY RUŠILO OSTATNÍ NÁVŠTĚVNÍKY.
Prohlídková trasa - plán
